Po dlouhé době vás vítám u dalšího dílu optické sklizně, kterou budu nově vydávat pod hlavičkou projektu HOP (Halo Observation Project). 

První článek z této série vyšel v roce 2015 a v podstatě znamenal úplný konec zpravodaje Parhelium původního projektu HOP, který jsem přestal vydávat. Poslední číslo vyšlo v roce 2014. Zdálo se, že Optická sklizeň na Parhelium naváže, ale po čtyřech vydaných dílech se i tato produkce zastavila. Je tedy na čase ji opět obnovit. Letošní první díl bude našlapaný, protože se optickým jevům letos dařilo, na rozdíl od bouřek (i když někteří měli úlovky víc než pěkné).

Začneme tím, čeho bylo letos opravdu nejvíc a tím jsou halové jevy.

Letošní jaro znamenalo velký návrat výrazných úkazů halových jevů. Od března do května jsme mohli pozorovat několik takových. Další výraznější úkazy pak přišly začátkem června a v červenci, ale kvalitou už zaostávaly za předešlými. Mezi tím samozřejmě taková ta obvyklá klasika, která byla jak se říká jen tak do počtu, aby to naplnilo statistiky. 


Jiří Kaňovský

Pozoroval jsem v obci Černotín, okr. Přerov. 

Zde předkládám výčet toho nejlepšího za celé období i s fotografiemi, většinou se jedná o složené snímky.

3. březen: Po bídném lednu a únoru přišel měsíc halových komplexů, jak jsem nazval březen a vše začalo hned třetí den tohoto měsíce. V odpoledních hodinách byl k vidění celkem běžný úkaz, ale udělal velkou radost. Malé halo, dotykový, cirkumzenitální a supralaterální oblouk, parhelia a kousek parhelického kruhu. Tento den jsem také vyzkoušel nový objektiv typu rybí oko na halových jevech.

15. březen: Toto datum se opět zapsalo tučným písmem do mých statistik, neboť přesně po 14 letech se objevily opět výrazné halové jevy, které trvaly s přestávkami téměř celý den. Začalo to ráno klasikou (malé halo, dotykový, cirkumzenitální, supralaterální oblouk a parhelia). O hodinu později jsem šel fotit znovu a ejhle, objevil se levý infralaterální oblouk (infralaterální oblouky jsou patrné již na první složenině). Nafotil jsem druhou sérii fotek a šel domů.

Krátce před polednem se hala opět rozjela a já mohl pozorovat nádherný kompletní parhelický kruh, obě 120° parhelia a z fotek se podařilo dostat i velmi vzácný Wegenerův oblouk, k tomu samozřejmě obvyklá sestava (malé a velké halo, parhelia, dotykové oblouky). Na jedné ze skládaček jsem objevil krásný dolní Lowitzův oblouk u pravého parhelia. Pak jevy zeslábly, aby to celé znovu zjasnilo v odpoledních hodinách, opět skládačka a na ní se objevil slabý Parryho oblouk a také oba infralaterální oblouky doprovázeny velkým halem. Poté již oblačnost zhoustla, ale k večeru se ještě na chvíli objevilo halo a cirkumzenitální oblouk. Za dnešní den tedy 13 halových jevů (malé a velké halo, dotykové oblouky, cirkumzenitální, supralaterální, infralaterální oblouky, Parryho, Lowitzův a Wegenerův oblouk, parhelia, 120° parhelia a parhelický kruh). Byla zde jistá podobnost s úkazem starým přesně 14 let (15. 3. 2008), ale tehdy to byl ještě jiný level.

17. březen, večerní halové jevy u Měsíce. Po celém dni, kdy bylo zataženo vysokou a střední oblačností skrz kterou Slunce prosvítalo velmi neochotně začala tato oblačnost večer řídnout. Neočekával jsem však žádné hala u Měsíce, protože v oblacích bylo kromě krystalků i větší množství saharského písku. O to větší překvapení bylo když jsem kolem deváté vyhlédl ven a u Měsíce halo. Později se přidal i ostrý dotykový oblouk a to už jsem nevydržel a šel fotit. Jevy zeslábly, ale kolem 22:40 SEČ znovu zesílil dotykový oblouk a přidalo se levé paraselenium. Později se objevily dost ostré dotykové oblouky, ty však rychle zeslábly, ale pár fotek se povedlo. Zajímavé bylo, že oblačnost na které celý úkaz vznikl se tvářila jako přechod mezi vysokou a střední oblačností, zřejmě vlivem onoho saharského písku.

18. březen, halové jevy u Slunce. Nejprve jsem dopoledne pozoroval slabé halo. Později se přidal opět dotykáč a to už jsem šel s foťákem na dvůr. Napravo od Slunce svítilo krásně barevné parhelium i s náznakem parhelického kruhu. Velmi zajímavý byl ovšem oblouk nad malým halem v místech, kde bývá oblouk supralaterální. Slunce již bylo na něj ale vysoko, tak mě napadlo, že to bude velké halo. A bylo. Na složených snímcích je jasně viditelné. Ke konci úkazu se přidalo ještě slabé 9° halo a 18° halo, které bylo na hranici viditelnosti a ani skládání mu moc nepomohlo. K večeru se pak halové jevy objevily znovu, to už bylo Slunce níž, tak se ukázal i cirkumzenitální a slabý supralaterální oblouk.

29. březen: slabší ale krásný halový komplex v poledních hodinách. Očima bylo vidět pouze malé halo, dotykové oblouky a slabá parhelia. Na složené fotce se dále objevilo velké halo, parhelický kruh a fragment levého infralaterálního oblouku.

12. duben: Další halový nářez, v dopoledních hodinách jsem měl možnost na chvíli pozorovat halové jevy na pyramidálních krystalcích, ovšem jasnost byla nízká. Konkrétně se jednalo o kruhová hala, 18 a 23 stupňové. Dál jsem moc pozornost obloze nevěnoval, takže jsem nevěděl ani jak rychle postupují další cirry. Ihned jak jsem vyhlédl z okna, tak mě praštilo velmi výrazné halo ještě zesílené dotykovým obloukem. Letěl jsem pro foťák, ale to nejlepší jsem už nestihl. Poté se objevila obě parhelia na chvíli a cirry byly pryč. Na dalším přicházejícím pásu se nejprve objevil kousek parhelického kruhu a pak to celé nabralo šílený spád. Rozsvítilo se pravé parhelium a s ním i Lowitzovy oblouky (všechny tři, tedy horní, dolní a střední). Takto výrazné jsem je už velmi dlouho neviděl. Jak cirry postupovaly, objevilo se i levé parhelium a opět Lowitze, tentokrát zejména dolní byl velmi výrazný. Přicházela další oblačnost, ale na ní byly halové jevy již velmi slabé. Jen při přechodu jakéhosi pásu zesílilo halo s dotykovým obloukem, opět Lowitz a také slabé velké halo, které bylo patrné zejména v horní části. K večeru se natáhnul široký pás cirrostratu, na kterém vznikla „klasická“ sestava (halo, parhelia, dotykový, cirkumzenitální a supralaterální oblouk). Před západem Slunce se opět rozzářila parhelia, přidal se slabý halový sloup a dotykový oblouk ve tvaru písmene V posazený na horní části malého hala, které však nebylo vidět celé až k obzoru, jen asi horní třetina.

30. duben: další téměř celodenní úkaz, tento den jsem na hala neměl moc času, protože jsem chystal na večer oslavu narozenin (odloženou z února). Nejprve v dopoledních hodinách výrazné opsané halo, infralaterální oblouky, velké halo a parhelický kruh. Dále se objevilo 9° a 24° halo, nakonec slabý Wegenerův oblouk, druhý letos. Pak jevy zeslábly. K večeru opět výrazné jevy, malé a velké halo, dotykový oblouk, parhelia, parhelický kruh, Parryho oblouk, infralaterální oblouk, později se přidal cirkumzenitální a supralaterální oblouk při výšce Slunce 30° nad obzorem, takže oba oblouky vypadaly velice neobvykle. CZO byl jeden z nejmenších jaký jsem kdy viděl.

20. květen, pyramidální halové jevy. Ještě před příchodem silných bouřek se objevily výrazné halové jevy na pyramidálních krystalcích, které pozoroval nejprve v Praze Tomáš Tržický, kolem poledních hodin se pak objevily u mě v Černotíně.  Jednalo se o úkaz všech kruhových hal, kromě malého a velkého. Všechna hala byla viditelná bez problému očima, skládání snímků pomohlo se zvýrazněním a odhalilo také slabší 23° horní parhelium. 

21. květen, nečekaný úkaz v podvečerních hodinách. Na přicházející oblačnosti od západu se začaly tvořit výrazné halové jevy. Vidět bylo možné tyto: malé a velké halo, dotykový, cirkumzenitální a supralaterální oblouk, parhelia, parhelický kruh, Parryho oblouk a slabé Lowitzovy oblouky. Opět pomohlo skládání. SLO byl ale i přesto nejvýraznější letos, také HDO se nenechal, i při malé výšce Slunce se pěkně roztáhl.

23. květen, poslední velký úkaz roku (zatím) a první cirkumhorizontální oblouk počínající sezony, během které jsem ho letos mohl pozorovat šestkrát. Onoho dne se v poledních hodinách vyskytly halové jevy poměrně vysoké intenzity. Vidět bylo možné opsané malé halo, parhelický kruh, infralaterální oblouk a onen cirkumhorizontální oblouk. Na složených fotkách se ukázalo také slabé velké halo.

I během léta se vyskytovaly halové jevy, ale už nedosahovaly takové kvality a rozsahu jako v jarních měsících. Za zmínku stojí snad jen 6x pozorovaný cirkumhorizontální oblouk, ve většině případů byl slabý, ale jeden se velmi povedl. Níže přidávám pár fotek z letních měsíců roku 2022.

Mimořádné halové jevy 7. května

Tento den se opět zapsal tučným písmem do statistik vzácných halových jevů a lze jej považovat za mimořádný, stejně jako 18. října loni. I tentokrát byly výrazné a vzácné halové jevy pozorovány na velkém území. Nejvýraznější byly v oblasti Vysočiny, kde lidé mohli v podvečerních hodinách pozorovat masivní úkaz s výrazným Wegenerovým obloukem a dalšími vzácnými jevy. Místy se ale pletla oblačnost nižších pater, tak nebyl úkaz pozorovatelný celý, ale jen po částech, což byla škoda.

Jiří Kaňovský, Černotín (okr. Přerov)

Jakoby toho nebylo letos málo v březnu a dubnu. V odpoledních hodinách jsem dostal upozornění od kluků z vysočiny na výrazné halové jevy. U mě bylo tou dobou zataženo a dozníval déšť. Nic nenasvědčovalo tomu, že se dočkám asi nejvýraznějších halových jevů letošního roku. Po protrhání oblačnosti vykoukl dotykový oblouk a slabá parhelia, ale vadily nízké stratocumuly. Dlouho to vypadalo beznadějně, nakonec se příroda umoudřila a hala se opět pořádně rozjela. Podařilo se pozorovat a fotografovat tyto jevy: malé halo, dotykové oblouky, cirkumzenitální, supralaterální oblouk, infralaterální oblouky, Parryho suncave oblouk, Wegenerův oblouk, parhelia, 120° parhelium (levé) a velké halo. Wegenerův oblouk byl výrazně barevný a CZO opět malinký, stejně jako 30. dubna. Parryho oblouk vydržel na obloze více než hodinu, přičemž bylo krásně vidět, jak se s klesající výškou Slunce nad obzorem vzdaluje od HDO. Nečekal jsem, že takový nášup dostanu i já, ale mrzí mě, že Wegenerův oblouk nebyl u mě tak výrazný jako jinde, protože na jedné ze skládaček jsem objevil, že vybíhal z dotykového oblouku na obě strany od Slunce.

Jitka Rosslerová, Člupek (okr. Litomyšl)

Dne 7. 5. 2022 jsem byla mimo domov, v Sopotnici. Odpoledne mi volal Tomáš Michálek, že začínají nabíhat halové jevy u nich v Dolní Rovni. Tímto mu moc děkuji za avízo. Spěchala jsem domů. U nás, tedy v Člupku, začaly halové jevy nabíhat kolem 17:00 SELČ. Nejvíc si vážím „Wegenera“. Byl parádní, jasný. Pro mě nej pozorování.

 Jen doplním, že Jitka fotila na zrcadlovku s objektivem typu rybí oko, tak se jí podařilo zachytit nádherně celý komplex i s Wegenerovým obloukem. Celkově na Vysočině byly halové jevy velmi výrazné.

Stejný komplex jako Jitka pozoroval a fotil i Honza Jareš. Bohužel u sebe neměl foťák, tak použil to, co bylo po ruce, mobil. I tak nafotil nádherné snímky především Wegenerova oblouku, který byl u něj velmi výrazný a barevný.

Stejně jako Jitka a Honza, pozoroval výrazné halové jevy v odpoledních hodinách i Tomáš Michálek v Dolní Rovni a byl to právě on, kdo mě upozornil, že se něco děje. Díky němu jsem pak držel stráž, výsledky jsou výše. On očima Wegenerův oblouk nepozoroval, ale na fotografiích je zřetelně vidět. Kromě něj měl i nádherný parhelický kruh a běžné jevy, jako dotykové oblouky, parhelia a malé halo.

V rámci projektu HOP zaznamenáváme halové jevy z velkého území, tak některé z těchto úkazů hlásili i ostatní pozorovatelé, zejména 7. květen patřil mezi mimořádné, tento den byl Wegenerův oblouk hlášen z velkého území Česka, mnohdy výraznější jak ten můj a pro některé z nás to byl také první Wegenerův oblouk v životě. Přejme si, aby se halové jevy vyskytovaly i v další části roku, protože od června počet vzácných jevů znatelně klesl a výrazné úkazy ustaly zcela.


Optika v atmosféře samozřejmě není jen o halových jevech. Letos se dařilo i duhám, jelikož konvektivní sezona byla taková, jaká byla, tak nebylo o podzimní přeháňky bez balastní oblačnosti nouze. Podařilo se zaznamenat i vzácnější odrůdy duhy, tak zde přidávám jejich pozorování a pár dalších povedených záběrů zejména od Jardy Fouse, který loví duhy na všem, co mu jde kolem a z čeho prší.

Duhy 3. a 4. řádu dne 11. srpna

Jiří Kaňovský

Já svou letošní první duhu 3. řádu viděl 16. července, ale tehdy jsem u sebe neměl zrcadlovku, tak jsem ji nezvěčnil, ale byla nádherně vidět očima jako čtvrtka duhového oblouku kolem Slunce. Na straně opačné se klenula úchvatná jednolitá dvojitá duha (primární a sekundární) s podružnými oblouky. Tato je na prvních třech fotografiích. Další příležitost jsem dostal právě 11. srpna a to už jsem byl na ni nachystaný. Díky Matějovi, který ji zachytil o chvíli dřív jak já jsem věděl, že přeháňky jdoucí netypicky od východu před sebou netáhnou zbytečný balast. Jakmile se rozzářila duha klasická (opět výrazná a jednolitá), tak jsem letěl za zahradu, otočil se ke Slunci a BYLA TAM. Opět krásně viditelná očima, tentokráte celý oblouk terciární duhy s jasnější pravou částí, kterou jsem také nafotil. Vydržela déle než 10 minut, takže byl čas ji zvěčnit. To zmoknutí stálo za to. Doma pak stačily jen běžné úpravy a krásně vynikla. Na silně upravených fotkách se navíc objevila i duha čtvrtého řádu, která má opačné pořadí barev a nachází se vně duhy terciární, ale velmi blízko ní. Tak mám zdokumentované obě. 

Pokud byste někdy hledali terciární duhu, tak vypadá jako velké halo kolem Slunce, jen má opačné barvy, tedy modrou dovnitř a červenou ven. Halové jevy to mají přesně naopak. Poloměr oblouku terciární duhy je asi 42,5°. 

Matěj Grék

11. srpna v pozdně odpoledních hodinách přecházela přes jih Ostravy slabá bouřka. Směr postupu byl od severovýchodu. Prvně se na opačné straně Slunce objevila pěkná rozdvojená (twinned) primární duha. Jakmile začaly srážky přecházet na stranu Slunce, objevily se kolem něj duhy třetího a čtvrtého řádu. Duha třetího řádu byla dobře viditelná očima, pomohlo tomu tmavé pozadí díky husté oblačnosti. Díky tmavému pozadí, síle srážek a dostatku světla od Slunce je duha dobře viditelná na jednotlivých snímcích z fotoaparátu. I tak jsem se rozhodl fotografie intenzivně upravit. V grafickém editoru jsem vytvořil několik vrstev, ve kterých jsem provedl substrakci pozadí, substrakci šedé a aplikoval jsem jemné Gaussovo rozostření (abych vyrušil co nejvíce odrazů od vodních kapek). Vrstvy jsem aplikoval na prvotní samostatný snímek. Výsledkem jsou velmi dobře viditelné duhy 3. a 4. řádu. 

Výrazná zdvojená duha (twinned bow) 14. července 

Tento den přecházela ve večerních hodinách přes Černotín slabá bouřka. Na jejím konci se objevila výrazná duha, ovšem to, co předvedla jsem ještě naživo nikdy neviděl. Na “klasickou” zdvojenou duhu jsem zvyklý, hlavní duha se v horní části dělí na dvě vlivem velkého rozdílu ve velikosti kapek v oblaku. Přerostlé kapky se mají tendenci zploštit, tím je i výsledná duha placatější a tak dochází k onomu zdvojení.. Tato byla jiná. Velmi těžko se to popisuje, ale došlo v podstatě k rozdělení primární duhy na tři, s tím, že levá část oblouku byla v jednom místě přerušená (zleva od země začínala duha, tak jakoby končila a z ní vybíhala další, která se následně dělila na tři). Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl a nabízí se otázka, jak to vzniklo. Onomu přerušení se myslím říká v angličtině “twisted primary bow”, protože to není ostrá hranice, ale oblouk je jakoby stočený směrem nahoru a z pod něj vychází další.. Lépe než tato slova situaci popíšou fotky, vždy originál a k němu upravená verze pro zvýraznění. Na poslední fotografii výrazný levý konec duhy už bez patrného zdvojení.

Duhové dopoledne 17. února

Dne 17. 2. přecházela v ranních hodinách od severu studená fronta doprovázená silným větrem, typická situace pro teplejší a dynamické proudění v zimě. Vítr odfoukával srážky daleko před samotnou frontu, tak se stihla utvořit první duha dne s již patrným límcem na čele fronty na severozápadním obzoru. Samotná linie nic výrazného nepřinesla kromě onoho shelfcloudu. Zajímavější byly přeháňky v dopoledních hodinách za frontou. Na těchto přeháňkách se tvořily duhy díky srážkám odvanutých mimo ně. Nejvýraznější vznikla před polednem a bez pochyby ji mohu označit jako jednu z nejlepších letos. Měla syté až neonové barvy a výrazné podružné oblouky pod sebou. Na následujících fotografiích jsou jednotlivé duhy jak se tvořily na procházejících přeháňkách.

Na úplný závěr přidávám pár fotografií duh od Jardy Fouse, kterému se letos dařily a dokonce i on vyfotil svoji první duhu třetího řádu, ta je na poslední hodně upravené fotografii označena šipkou.

Co říci závěrem? Snad je to, aby se tradice článků s tématikou optických jevů v atmosféře obnovila a zachovala, protože to není jen o bouřkách a nebezpečných projevech počasí, ale i optika zde má své místo. Doufám, že příští číslo bude bohatší na příspěvky od jiných pozorovatelů, aby to pak nebylo celé jen na mě. 

Za tým HOP Jiří Kaňovský.