… několik vzpomínek a malé zamyšlení
Nedávno jsme vzpomněli 20. výročí bouře z 18. srpna 1986, která se výrazně podepsala nejen na mém hlavním profesním zaměření (družicová pozorování konvektivních bouří), ale která možná částečně ovlivnila i vývoj a zaměření české meteorologie v 90. letech minulého století. Ale nepředbíhejme, pojďme hezky po pořádku…
V době, kdy se tato bouře nad našim územím vyskytla, jsme u nás měli poměrně malé povědomí o supercelách – zahraniční literatura byla poměrně luxusem, odborné časopisy byly omezeně dostupné pouze v několika knihovnách, o internetu se nám tou dobou ani nesnilo. Přesto určité povědomí o „studených U“ (v anglické literatuře tou dobou označovaných jako „enhanced-V“) jsme měli, a to byla právě první zvláštnost této bouře, které jsme si ihned po zpracování snímků z družice NOAA 9 všimli (viz prostřední obrázek nahoře, pořízený v tepelném 4. kanálu AVHRR). Další zvláštností bouře byla jakási dvojitá vlečka, patrná na snímku ve 3.kanálu AVHRR, vyvěrající ze středu bouře. Po kombinaci se 4. kanálem se ukázalo, že vlečka jakoby vyvěrá z teplé oblasti uvnitř „studeného U“ (obrázek vpravo). Jak samotné „studené U“ (takto výrazné znamenající téměř jistě supercelu), tak vlečka, patrná i na kanálech ve viditelném oboru (viz snímek nahoře vlevo) mě natolik fascinovaly, že jsem se v následujících letech družicovým snímkům bouří začal věnovat s ohromným zájmem, naprosto jsem jim propadl a toto téma mě drží dodnes.
Při debatách o minulosti nemá příliš smysl uvažovat „co by se stalo, kdyby…“, avšak v tomto případě byly nepřímé důsledky této bouře docela zajímavé. Díky ní (nebo přesněji díky tématu, na které jsem se následně „vrhnul“) jsem se v roce 1989 seznámil s Vincenzem Levizzanim a Chuckem Doswellem, se kterými jsme přátelé dodnes a kteří značným způsobem ovlivnili můj další odborný růst.
Naproti tomu s Chuckem Doswellem jsme se více zahloubali předevąím nad podstatou zvýšené odrazivosti ve 3. kanálu AVHRR, poměrně rychle vznikl článek pro Monthly Weather Review. V článku sice nebylo nic převratně nového – to jsem již na úrovni zahraničních konferencí publikoval v roce 1989 (něco sám, něco společně s kolegou Karlem Hlavatým), avšak teprve tento článek v MWR měl skutečnou odbornou „váhu“ a společně s článkem publikovaným s Vincenzem jsou oba dodnes citovány jako „klasika“ popisující vlečky nad konvektivními bouřemi.
Svým způsobem snad ještě zajímavější důsledky přineslo mé setkání s Chuckem z roku 1989 až o několik let později, kdy jsme s několika dalšími kolegy realizovali společný česko-americký projekt nazvaný MOST (Multispectral Observations of Storm Tops). V rámci tohoto projektu jsme v letech 1994 až 1997 několikrát a na delší dobu pobývali v NSSL v Oklahomě; a naopak, američtí kolegové (Chuck Doswell a Bob Rabin) v Praze. Jak dalece nám tyto cesty „otevřely oči“ v problematice supercel a tornád je otázkou – nejspíš by k tomu došlo i bez projektu MOST, byť asi trochu pomaleji, s nástupem internetu. Každopádně to byly tyto cesty, které spolu s tornádem v Lanžhotě zdokumentovaném Milanem Šálkem výrazně urychlily naše profesní vnímání tornád a silných bouří vyskytujících se na našem území a do značné míry změnily tehdejší obecné názory panující u nás na tuto problematiku. A na začátku byla právě bouře z 18. 8. 1986…
Vra»me se ale ještě krátce k samotné bouři, přesněji k tehdejším pozorovacím prostředkům. Barevné snímky nahoře vznikly až s odstupem několika let, po nástupu prvních „písíček“. V roce 1986 jsme s našim tehdejším vybavením používali pouze ručně popisované černobílé snímky – viz tato ukázka. Data se ukládala na počítačové pásky, na tehdejší dobu s ohromnou kapacitou cca 60 MB; na této pásce jsou dodnes uložena data právě s bouřkou z 18. 8. 1986. Naproti tomu přístroj AVHRR se na družicích NOAA používá dodnes, byť pouze s nepatrnou změnou, a zdaleka se ještě nechystá do důchodu – jsou jím osazeny i nově nastupující družice MetOp. Naše meteorologické radary v té době ještě nebyly ani automatizovány, radiolokační situace se z obrazovky každou hodinu (za výjimečných situací každou půlhodinu) ručně překreslovala na speciální formulář, který se dále uživatelům posílal tzv. faximilem. Digitální fotoaparáty taky ještě nebyly na světě, fotilo se pouze na film. Snímky připojené níže jsme dostali až s mnohaletým zpožděním, autora neznáme – pokud se náhodou na tyto stránky dostane a své snímky pozná, tak ho nebo ji prosíme aby se s námi spojil(a), rádi ho (ji) coby autora nebo autorku u snímků uvedeme.
Bouře byla podrobně zdokumentována kolegy Strachotou, Kakosem a Pavlíkem ve studii „Práce a studie ČHMÚ č.14“, která je k dispozici v knihovně ČHMÚ.
